Panická ataka a záchvat úzkosti
Pokud trpíte psychickými problémy, je dost možné, že vás
záchvat nebo ataka potká. Není to příjemné, ale dá se to zvládnout.
Příznaky ataky nebo záchvatu bývají:
- Hrozné myšlenky, katastrofické scénáře v hlavě, obrovský pocit strachu a nejistoty
- Bušení srdce
- Zrychlené dýchání
- Třes
- Závratě, nevolnost
- Mžitky
- Bolest ve svalech, svalová tenze, křeč
Každý jsme ale jiný a nemusí se to u nás projevovat
stejně a rozhodně se neprojeví úplně všechny příznaky. Pokud vás ataka nebo
záchvat potká, obecně se radí hlavně uklidnit a zpomalit dech. Nádech a 3
vteřiny a výdech opět na 3 vteřiny. Být
nejlépe na čerstvém vzduchu nebo alespoň otevřít okno. Být nejlépe ve stoje
nebo v sedě, aby se dýchalo co nejlépe. Zaměstnat hlavu nějakými jinými myšlenkami.
Můžete počítat auta, knihy, cvakat si propiskou, představovat si něco
příjemného- cokoliv. Radí se postupně stahovat a uvolňovat svaly v těle.
Tím zaměstnáte mysl a zároveň budete uvolňovat tělo. Pít vodu po douškách. Čím
studenější, tím lepší.
Toto jsou jen některé rady, které mohou pomoci. Taky jsem si
několik záchvatů a atak zažila, a tak vím, že není vždy jednoduché tyhle kroky
praktikovat. Proto jsem se rozhodla sepsat i pár příkladů, co pomáhá mně a napsat tak i nějaké moje zkušenosti.
U mě ataka většinou přijde docela nečekaně. Myslím si, že
danou situaci zvládnu a za 3 vteřiny už sotva dýchám. Projevuje se to u mě
špatnými myšlenkami, které jsou následované brekem. Začne mě to ovládat a
zrychlí se mi dech. A v tuhle chvíli
už potřebuju pomoct.
Jednou jsem si snažila vyrazit do společnosti mezi lidi.
Konkrétně do tanečních, ale samozřejmě jen jako divák. Celou dobu se mi zdálo,
že to zvládám docela obstojně. Záchvat ale přišel až po tom, co jsem došla domu
a nejspíš ze mě začal „vyprchávat“ všechen stres. Začalo mi to brečením a
extrémně rychlým dýcháním. Musela jsem si lehnout, jelikož jsem začala být v křeči.
Celý jeden bok jsem měla úplně zaseklý. To mi samozřejmě hodně ztížilo dýchání.
Nemohla jsem se zhluboka nadechnout, výdech už byl lepší. Nemohla jsem si ani
sednout, no, vlastně skoro vůbec pohnout, jelikož mi křeč způsobovala velikou
bolest v boku. Při tomto záchvatu mi pomohla mamka, která se mnou
komunikovala, dala mi na čelo studený ručník a dala mi prášek. To je rychlá
záchrana. Pilulkám se říká benzodiazepiny- například Xanax. Ten u sebe nosím
vždy a je to pro mě rychlá záchrana při hodně špatném stavu. Když křeč
ustoupila, mohla jsem se už posadit a napít a záchvat pomalu začal odcházet.
Jiný záchvat mě přepadl venku. To je pro mě ta horší
varianta. Byla jsem na jedné akci, kde bylo na můj vkus už hodně lidí. Opět
jsem si myslela, že to zvládnu. Ke konci akce se ale ukázalo, že to moc
nezvládám. Ataka proběhla jinak, než v předchozím příkladu. Neměla jsem
křeč, ale právě naopak- byla jsem naprosto „gumová“ a malátná. Sotva jsem
držela hlavu. Bylo mi špatně od žaludku. Opřela jsem se o přítele a podél něj
se sesunula a sedla si na zem. On si sedl také, držel mě a komunikoval se mnou.
Snažil se mojí mysl zaměstnat něčím jiným. Takže mluvil, mluvil a mluvil.
Důležité bylo mě trochu uklidnit a odejít. Tentokrát jsem tak rychle nedýchala,
ale bylo mi opravdu hodně na omdlení. Po douškách jsem pila sladkou malinovku a
po chvíli už bylo zase líp. Když jsou okolo vás lidi, kteří vás znají, vědí,
jak pomoct. Pak jsme se pomalu zvedli a odešli. Né úplně v pohodě, ale už
to alespoň šlo.
Nejhorší na tom bylo, že to bylo mezi lidmi. V tu chvíli
si uvědomíte, že na vás koukají lidi a myslí si, že jste asi opilí. Přesně tak
jsem totiž vypadala,i když jsem už šla z akce pryč. Musí vám to být ale
jedno. Musíte myslet na sebe a na to, jak se nejrychleji uklidnit. Lidé si
vždycky budou něco myslet. Bohužel né vždy se trefí. Třeba někdo vypadá opile,
ale je mu opravdu špatně. Pokud i vy takhle občas přemýšlíte, zkuste si
uvědomit, že to může mít i jinou příčinu.
Poslední mě napadá jedna rada. Pokud není záchvat nijak
těžký, například jde jen o myšlenky a zrychlené dýchání, zkuste se naladit na
dech někoho jiného. To mi hodně pomohlo právě při lehčím záchvatu. Pokud je v okolí
někdo blízký, obejměte ho a nalaďte se postupně na jeho dech. Ze zrychleného
dýchání se postupně dostanete na jeho, na to klidné.
To jsou moje zkušenosti. Každý si najde způsob, jak se co
nejlépe a nejrychleji uklidnit. Je důležité vědět, že ataka je sice nepříjemná
věc, ale neohrozí vás na životě. Pokaždé se pomoc najde.
Nejdůležitější je NEPANIKAŘIT. Ataka přijde a zase odejde. A
bude líp. :)
S láskou, K.
0 comments
Děkuji za Váš čas. Pokud chcete, zanechte komentář. :)