Přátelství
Zamýšlela jsem se nad tím, jaký článek bych mohla napsat.
Jaké téma bych mohla použít. Inspirovala jsem se poslední dobou. Tím, co mě
nejvíc zahřálo u srdce. A rozhodla jsem
se sepsat článek na téma PŘÁTELSTVÍ.
Našla jsem krásný citát:
Já jsem na
základní škole mívala hodně kamarádů. Jak holky, tak kluky. Užívali jsme si
třídní výlety, chodívali do čajovny, smáli se a užívali si každý den. Vždycky
jsem se do školy těšila na to, až je zase uvidím.
Snad se nikdo nebude zlobit, že sem dám fotky. :) |
Pak přišla
střední a já dojížděla z rodného města do Prahy. Stejně jak ostatní se
rozutekli a už to nebylo takové jako dřív. S tím se ale přece počítá. :)
Mezi holkama
na střední už jsem se začala cítit docela nesvá. Nic proti holkám, nakonec jsem
si je samozřejmě všechny zamilovala :D ..ale pro mojí povahu to bylo na prd. Cítila
jsem se tak, jak to říct- mimo, jiná, z jiného města… těžko se to
popisuje. Měla jsem tam ale svoje holčiny, se kterýma jsem trávila čas. ♥
Ale
postupem času jsem byla víc a víc sama (sociální fóbie je jednoduchá odpověď).
Po škole jsem jezdila hned domů a na žádný kafíčkování jsem nebyla. Po návratu
domu už jsem pomalu neměla ani energii na to někam vyrazit. Ale o tom teď psát
nechci.
Chci psát o tom, jak jsem se mezi kamarády začala zase vracet. To je
totiž to, co mě těší snad nejvíc. Už mám kolem sebe lidi, na který se můžu
spolehnout a můžu se jim ozvat. A to je pro mě pomalu nepopsatelná radost.!
Nějaké moje
kamarádky už mají svoje děti a to je něco pro mě. :D Miluju to. S holkama ze
ZŠ jsme podnikly dokonce výlet za naší kamarádkou, která byla těhotná (teď už
má krásného chlapečka ♥) a udělaly jsme si oběd a pak jsme poseděly v trávě.
Byl to skvělý výlet a pro mě po dlouhééé době nějaká návštěva a ještě mimo
město. Možná se vám to zdá jako prkotina, ale věřte mi, pro mě není. :D
Snad se nikdo nebude zlobit, že sem dám fotky. :) |
Nedávno
jsem oslavila 22.narozeniny a připravili mi krásné posezení. Žádný velká párty,
pár lidí nemohlo, ale i tak to bylo krásný a mělo to svoje kouzlo. Původně jsem
myslela, že to nezvládnu, že tam ani nedojdu. Ale překonala jsem to. Pomohl mi
to překonat kamarád a šlo to hned líp.
Tam jsem
dostala krásný dárečky přímo jako mě na míru. Dali jsme si kafíčko, vínko a jen
povídali. A bylo to tak super!
Tahle holčina se o moje pokroky zasluhuje nejvíc ♥ |
Jsem vděčná
za to, že se mezi moje kamarády můžu vracet a pyšná i na sebe, že to zvládnu. Byl to další krok a je
splněnej!!! #MILUJU, DĚKUJU
2 comments
Skvelyyyy:-)
OdpovědětVymazatSuper! :)
OdpovědětVymazatDěkuji za Váš čas. Pokud chcete, zanechte komentář. :)