Kde jsem hledala pomoc
Život. Špatný pocity. Problémy. Snaha to zvládnout.
Zhroucení. Psychiatr. Prášky.
Asi takhle zkráceně to bylo. Věta: „Né, já žádnou pomoc
nepotřebuju, zvládnu to sama.“ se změnila na větu: „Prosím, potřebuju pomoct,
nezvládám to.“ Nikdy jsem nechtěla chodit k psychologovi nebo k psychiatrovi.
Přišlo mi to zbytečné. Říkala jsem si, že nemám až takové problémy, abych to
nezvládla sama. Ale ejhle…
Poprvé, když mi ještě moje dětská lékařka předepsala
psychiatra, mou odpovědí bylo jasné NE. Ani náhodou, nejsem přece blázen. Nikam
nepůjdu. No a nešla jsem. Možná, kdybych
šla už tehdy, nebylo by to teď až takové. Ale co už, to nezměním a nebudu se
tím tedy trápit.
Když jsem už vážně pochopila, že to nezvládnu sama, zkusila
jsem kineziologii. První problém u
tohohle sezení bylo mluvení. „Řekněte mi, co vás trápí.“ Samozřejmě, že je to
důležité- jak jinak zjistit, na čem pracovat že? Ale pro mě teror. V hlavě
jsem toho měla tolik a nebyla jsem pomalu ani schopná říct, co vlastně mě
trápí. Člověk, co úplně neví, co mu v tý hlavě vlastně běhá a proč, na to
prostě není schopný odpovědět. Nebo alespoň já ne. :D
Paní se hodně při terapii obracela do minulosti, až k představě
mého zrození. To pro mě vůbec nebylo jednoduché si představit. A bylo to tím,
že jsem tomu prostě nevěřila. Nevěřila jsem, že když se paní spojí s jistým
„universem“, bude mě držet za ruce a cosi počítat, že mi to pomůže. Nemohla
jsem se soustředit. Myslím, že v tu chvíli jsem ještě nebyla připravená na
tuhle metodu. Ale zkušenost je zkušenost. Myslím, že teď bych už k tomu přistupovala
jinak. Musíte věřit tomu, že i tahle terapie může pomoci. Jinak to nemá smysl.
Skvělá zkušenost byla
Petra Zajícová. Tahle slečna je úplné sluníčko. Byla jsem taky na takové
terapie, kde se pracovalo s body. Odcházela jsem od ní naprosto uklidněná
a s úsměvem. Přemýšlím teď o tom, že bych se objednala znovu. Petra
pracuje i metodou RUŠ. Jak jsem našla na internetu, má tato metoda
jednoduchý princip:
Najdu problém, nazvu ho, přijmu, je pryč :)
Více o metodě RUŠ najdete tady. Osobně si myslím,
že to chce hodně odvahy. Problémy určitě nebudou příjemné a bude to těžké, ale
osvobozující.
Tak a když ani tohle nepomohlo, bylo jasno. Objednala jsem
se k psychiatričce. Chodila jsme k paní Džamile Stehlíkové a nyní
chodím do INEPu- oboje v Praze. Pokud někdo hledáte, ke komu jít,
doporučuji oboje. :) Ale psychiatr je jen od toho, že s ním proberete obecně větší problémy,
napíše vám prášky a zbytek práce je na vás a vašem terapeutovi. Na to musíte
myslet. Psychiatr nebo psycholog jako takový, vám úplně nepomůže. Jen těmi
prášky pomůže k tomu, aby se vám žilo lépe.
Prášky jsem zkusila různé.
Citalec- 10 mg (nezabíralo)
Pram- 20 mg (nezabíralo), po zvýšení na 40 mg jsem se už
cítila lépe
Elicea- AD zaměřená hlavně na úzkostné stavy. Mám teď 20 mg
a s eliceou jsem zatím nejspokojenější.
Pak samozřejmě existují prášky na rychlou pomoct. Zkusila
jsem neurol, xanax a atarax (ten mám teď) a to opravdu pomůže. Trochu vás to
utlumí, ale například ataku to jednoznačně uklidní.
Myslete ale na to, že vždycky se musíte domluvit se svým
lékařem a NIKDY si neměnit mg a prášky podle sebe.
Za terapeuta rozhodně doporučuji Michala Horažďovského. Měla
jsem sama problém někomu se svěřit a kór chlapovi. Ale tenhle pán mě naprosto
sednul a překvapil. Když jsem na něj dostala doporučení, hledala jsem na netu a
nic nenašla. Rozhodla jsem se tedy, že o něm napíšu recenzi sama.
Michal je skvělý, poslouchá, poradí, promluví si s vámi
o čemkoliv potřebujete. Pomalu mu to všechno do sebe zapadá a pak najdete
společně problém, který je třeba řešit. Chodila jsme k němu každý týden na
hodinku. Ikdyž jsem byla nervózní, věděla jsem, že se tam budu cítit příjemně.
Uvaří vám čaj, usadíte se v křesle a jde to úplně samo. Na první terapii, jak už jsme psala, jsem
nebyla schopná pomalu nic říct. U Michala to bylo tak příjemné, že jsem mluvila
a mluvila. Občas mi přišlo, že toho na něj sypu najednou až moc. :D Ale co taky
čekat od člověka, co je sám ze sebe zmatenej. :D Hodně mi terapie dala a pokud
si budu chtít opět promluvit, rozhodně se ozvu znova. Doporučuju všema 10! Je
to někdo, kdo vás chápe. Kdo ví, jak se cítíte. Sice je to cizí člověk, ale
věřte mi, že po 2 sezeních už vám to tak připadat nebude.
Tohle jsou moje zkušenosti. Boj s psychikou je běh na
dlouhou trať. Rozhodně to není věc, která se vyléčí za týden. Nedostanete
prášky, které fungují jako antibiotika a problém vám vyléčí. Chce to spoustu
práce, ale i každý malý pokrok se počítá. Jen musíte chtít. S každým problémem
se dá něco dělat, ale nesmíte jen sedět a čekat, že se to zlepší. Určitě si
najdete tu svou správnou cestu, jak si zase život užívat naplno.
Budu ráda i za vaše zkušenosti nebo doporučení psychologů
psychiatrů nebo terapeutů. Můžeme si tak pomoci najít ty správné lidi.
S láskou, K.
2 comments
Už mi říkali rodiče, že mi ho zavolají, no já nikdy ve výsledku k žádnému nešla. A zvládat psychiku je fakt dřina, ale dá se to. Je skvělé, že sis takhle našla ty správné, i když asi ne všichni mají takovou sílu jako ty hledat a jen se upnou na to, že jim ten, ke komu jdou musí pomoct. O té metodě už jsem něco slyšela, asi bude dobrá. :)
OdpovědětVymazatJe to hlavně o tom si uvědomit, že nejvíc si pomůžeme my sami nějakou změnou v hlavě. Koukat na věci trochu jinak. Ostatní spíš poradí a taky trochu pomůžou, ale hlavní dřina je stejně na nás. Děkuju za komentář! :)
VymazatDěkuji za Váš čas. Pokud chcete, zanechte komentář. :)