Poslední dny
poznávám depresivní část mé nemoci. Přeci jen je to úzkostně-depresivní
porucha. Vždycky jsem byla spíš úzkostlivá. Netrpěla jsem na nějaké dlouhodobě
špatné nálady. Neříkám, že nebyly žádné výkyvy, ale vždy se to dalo nějak
zvládnout a rozhodně bych to nenazvala pravou depresí. Teď se to ale změnilo.
Není to
způsobeno situací, která se poslední dny děje ve světě a hlavně už i v České
republice. Tyto informace sice zaznamenávám, respektuji, ale vůbec nepanikařím.
A hlavně nechci tyto zprávy sledovat od rána do večera. Samozřejmě mít povědomí
o změnách a vývoji je dobré, ale proč tím zatěžovat mysl celý den? To ne. :)
Ale zpět k článku.
Tato depresivní fáze je součástí mé nemoci. Prostě procházím nějakým špatným a
náročným obdobím. Vždycky jsou nějaké „ups and downs“ a teď jsem dole. Všechna omezení
to samozřejmě moc nezlepšují, jelikož jsem chtěla načerpat novou energii například
na koncertě, ale byl zrušen. Zůstávám tedy po většinu času doma, a nebo jsem
venku na procházce. Kdo trpí depresemi ví, že být celé dny doma vůbec nepomáhá,
ačkoliv máte pocit, že nejlepší věc, kterou můžete dělat je zůstat v posteli
a spát. Jenže to je přesně to, co by se dělat nemělo. Mělo by se vyrážet ven, setkávat
se s lidmi, chodit na akce, samozřejmě pokud to vás stav dovolí.
Dny zvládám
celkem obstojně. Snažím se neustále vymýšlet aktivity, abych zaměstnala mou
hlavu a ta nemohla moc přemýšlet. Uklízím, maluji, vymýšlím, píšu, tvořím, čtu
nebo se procházím venku. Často si teď všímám, že jsem buď extrémně vysmátá nebo
smutná. Těžko se mi hledá nějaká normální rovina mezi tím. Také si všímám, že
nemám kapacitu ani koukat na film nebo můj oblíbený seriál, poslouchat písničky
nebo číst nějaké vzdělávací knihy. A víte co? Mě se asi ani nechce.
Nechce se
mi nic. Když jsem sama, tak jen sedím, koukám nebo klikám nesmyslnou hru na
mobilu. Neměla jsem teď ani kapacitu přidávat příspěvky na instagram, reagovat
a odepisovat na zprávy. Co se to děje?
Nevím, jak sama se sebou pracovat.
Nechci, aby to odnášelo mé okolí. Já vlastně ani nechci, aby si toho všimli.
Jenže oni to stejně ví. Vaši blízcí to většinou poznají tak jako tak. Moje
hlava teď myslí převážně černě, takže mi přijde, že se mi všechno sype. Přijde
mi, že mi nic nevychází. Úplně jsem zapomněla na všechno, co jsem už dokázala a
přijde mi to jako naprostá zanedbatelná část, maličkost.
Takhle se
cítím minimálně týden a to už je i na mě moc. Vůbec se mi tenhle stav nelíbí a
soucítím se všemi, kteří trpí depresemi. Naprosto to chápu, že se vám nic
nechce. Chápu, že nekomunikujete. Opravdu na to nezbývá síla. Je to
vyčerpávající stav, i když vlastně fyzicky unavení nejste. Zkuste alespoň
informovat své nejbližší o tom, že vám zrovna není dobře. Pochopí to. ♥ Držím všem palce!
0 comments
Děkuji za Váš čas. Pokud chcete, zanechte komentář. :)