JAKÉ ZVOLIT ZAMĚSTNÁNÍ S ÚZKOSTÍ?
Po delší době jsem opět sepsala článek, tentokrát
o PRÁCI. O tom, jaké povolání je vhodné pro lidi s úzkostmi. Zároveň jsem
se zeptala na IG přímo vás, jaké máte povolání a jak se v něm cítíte, zda
vůbec pracujete nebo vám to váš psychický stav neumožňuje.
Práce je obecně u lidí (nejen) s úzkostmi
velký problém. Hodně lidí bojuje se strachem jak už z práce, tak třeba
z lidí, ze zodpovědnosti, z chyb, z toho, že dostane ihned
výpověď.
Mozek toho dokáže vymyslet opravdu spoustu. Lidé proto zůstávají doma
na neschopence, jsou vedeni na úřadu práce či pobírají invalidní důchod. Na
takové lidi je ve společnosti často pohlíženo jako na lenochy, kteří jen chtějí
být doma. Opak je ale pravou. Spousta z nás chce práci. Chceme pracovat,
vydělávat peníze, umět být v kolektivu lidí.. jen to prostě nejde. Strach
nás naprosto pohltí a zabrání v běžném fungování.
Věděli jste, že existuje ERGOFOBIE- strach
z práce? Pro mě tato fobie je novinkou. Zjišťovala jsem, jak se fobie
projevuje a musím říct, že takhle se přesně cítím.
Ergofobie v nás vyvolává strach, úzkosti a
může to dojít až k hrůze z práce. Při představě vykonávání pracovní
činnosti člověk trpící ergofobií zažívá pocity úzkostné ataky- potí se, třese
se, zrychlí se mu tep a velmi mu buší srdce. Může mít pocity na omdlení a může
se mu špatně dýchat. Člověka ovládne stres, úzkost a projeví se to právě i
fyzicky.
Až jsem sama překvapená, jak to na mě sedí. Už
dvakrát jsem zkoušela nastoupit do práce a vždycky to dopadlo takhle. Neodešla
jsem ani z bytu. Kde se ale vezme taková fobie? Věřím, že někdo jí může
mít ze špatné zkušenosti z předešlého povolání. Já sama ale žádné špatné
zkušenosti nemám, ale opět na mě sedí další popis.
Člověk trpící ergofobií má většinou velmi nízké
sebevědomí a bojí se hlavně svého selhání, než činnosti, kterou by měl
vykonávat. Opět do hlavy přicházejí různé scénáře. Vždycky jsou spojeny
s negativními emocemi. Člověk se bojí toho, že po něm někdo bude muset
odvedenou práci předělat nebo bude napomenut z chyb, které bude někdo jiný
muset opravit. Bojí se toho, že tak bude před kolegy ponížen a zesměšněn. Bojí
se selhání.
To jsem přesně já. Nikdy jsem nenašla lepší popis
mých pocitů, než teď. Důležité je si uvědomit, že takový problém máme a snažit
se na tom pracovat. Pár z vás mi napsalo, že jim práce dokonce pomáhá
překonávat psychické problémy, což je skvělé! Bohužel ale většinou přicházely
spíš negativní odpovědi.
Hodně firem totiž shání zaměstnance, který:
- Bude komunikativní
- Bude vyřizovat telefony a e-maily
- Bude spolehlivý a zvládne nést odpovědnost
- Umí pracovat v týmu
Kolikrát je vyžadována i nějaká praxe. No, po
přečtení těchto, pro „normální lidi“ běžných a zvládnutelných podmínek, lidi
s úzkostí ovládne strach a panika.
Jaké povolání by se dalo ale zvládnout i
s úzkostí?
Přišly mi od vás tipy, kde se vám pracuje dobře.
Takže tady jsou:
- Práce v call centru – výhodou je,
že nejste v kontaktu přímo se zákazníky
- Softwarový vývojář nebo programátor
- Prodejce v elektru – zvládnout úzkost pomáhají kladné reakce od zákazníků. Tady je potřeba si uvědomit, že práce s lidmi je dobrá i špatná. Né vždy narazíte jen na milé usměvavé lidi. :)
- Práce s dětmi/hlídání dětí –
příjemné prostředí, barvy, radost, hračky, vymýšlení aktivit pro děti. Rozhodně
děti dokážou projevit tu pravou radost. Věřím, že taková práce může být pro
lidi s úzkostmi velkým přínosem.
- Bridágy – výhodou je, že se dají se
sehnat i na jeden den. Pak si můžete dát třeba dva dny volno a další dny zkusit
nějakou jinou brigádu.
- Dobrovolničení – můžete si vybrat, kde chcete pomáhat, co je vašemu srdci nejblíž a tím pádem z práce budete mít dobrý pocit. Můžete třeba i hlídat zvířata. Spousta lidí to ocení a jestli máte rádi zvířata, je to pro vás jen výhra. :)
- Práce jako OSVČ- možnost si vše
regulovat podle sebe. Tohle vyhovuje spoustě lidem. Nemusíte řešit kolegy,
nadřízené, směny, atd. Vše si řídíte sami. Někdo si založí e-shop, někdo má
malý obchůdek a jiný zase pracuje jako fotograf. Většinou se jedná o činnosti,
které jsou zároveň vaším koníčkem. Super je využít nějaké kurzy. Může
z vás být pak masér nebo třeba tvůrce webových stránek. Možností je
spousta.
Samozřejmě u všech zaměstnání hraje velkou roli
to, na jaké lidi zrovna „natrefíte“. Můžete mít dobré kolegy, kteří vás podpoří
při vašich stavech. Můžete mít skvělého šéfa, který vám kdykoliv vyhoví,
protože ví, že občas potřebujete trochu jiný režim. Zároveň se ale může stát,
že to bude přesně naopak. Za mě osobně bych dala na nějaké doporučení lidí,
kteří už v daném zaměstnání pracují a vy tak budete vědět, do čeho jdete. :)
Tohle je pro mě celkem těžké téma. Ptali jste se mě, jak jsem na tom já. Já zatím nástup
do zaměstnání nezvládnu. Nejspíš v budoucnu budu muset jít cestou OSVČ. Udělala
jsem si kurz na psí masáže a chtěla bych si i doplnit další kurzy a věnovat se
práci s pejsky. Zároveň maluji a tvořím. Výrobky se snažím prodávat na
Fleru a zároveň jsem si k tomu vytvořila stránky, odkaz je zde. Taky brigádně uklízím v paneláku, ve kterém žiji. Takže je to pro
mě v příjemném prostředí a je to jen jednou týdně. Zkouším to, co prostě zrovna jde. V hlavě
se snažím vyrovnat s tím, že na víc prostě teď nemám, i když bych moc
chtěla. Snad časem, prací sama na sobě, docházením na terapie a budováním
sebevědomí se dostanu dál.
Všem, kteří nezvládají nástup do zaměstnání, držím
palce. Neberte si řeči o tom, že „jste líní a jen se vám nechce.“ Nemusíte
nikomu nic vysvětlovat. Jen vy víte, kde je pravda. Pracujte na sobě, hledejte
způsoby, jak se posouvat dál.
Budu ráda, když tady třeba někdo dá tipy, kde se
mu dobře pracuje a kde naopak ne. Všechny nás to může ještě inspirovat. Děkuji. :)
3 comments
Díky za zajímavý článek! Ráda bych přidala pár tipů vypozorovaných v blízkém okolí:
OdpovědětVymazat1) Může být fajn začít s částečným úvazkem, nástup do práce pak není takový šok.
2) Někomu se osvědčuje klidný kancl, kde je dotyčný alespoň část času sám, takže když mu není dobře, může si odpočinout, jak potřebuje, a nemusí řešit, co kolegové.
3) OSVČ mi přijde hodně individuální, znám lidi s úzkostí, které ta představa k smrti děsí. Jde o to, že takový zdroj příjmu je hodně nejistý, což může být dost stresující. Sama jsem OSVČ a moje příjmy kolísají někdy jak horská dráha, osobně s tím problém nemám, ale mockrát jsem slyšela od druhých, že oni by na to neměli nervy. Řekla bych, že pokud má někdo úzkosti, mohlo by pomoct začít s prací na volné noze v situaci, kdy na ní dotyčný není existenčně závislý, tj. nemusí se bát, že když nevydělá dost, skončí na chodníku.
Jinak díky za tenhle blog a osvětu, kterou děláš!
Blbé je, když ve vás nové zaměstnání začne postupně úzkost vyvolávat. Takhle to měl přítel. Namotivovaný nastoupil na pozici, o které hrozně dlouho toužil a přál si ji dělat i přesto, že jí nevystudoval. Jen nabíral praxe z minulých zaměstnání, chodil do kurzů atd. Jenže velká motivace, ambice a přístup tehdejšího vedení firmy ho během 3 měsíců dostali do psychických problémů. Dokonce bral i cbd kapsle od firmy cibdol na to, aby večer vůbec usnul. A ráno se už ve čtyři hodiny budil s tím, že měl obavu, co ho v práci čeká. Nakonec z práce po půl roce odešel s tím, že se přihlásil na tutéž pozici ale značně juniornější.
OdpovědětVymazatZa prvé si myslím, že úzkostní lidé by si měli sami klást vyšší nároky a vystupovat ze své komfortní zóny. Tj. neutvrzovat se ve své úzkosti, ale jít "léčbě" naproti. Ale to je jedno. Ale třeba pokud to nechcete dělat, tak super je práce z domova, ne? Třeba generování leadů pro obsahovou agenturu nebo tak. Je to vlastně administrativní práce, jen to chce vědět, jaké jsou možnosti. :)
OdpovědětVymazatDěkuji za Váš čas. Pokud chcete, zanechte komentář. :)